Já vs ADHD

Já to totiž vnímám jako svoji super schopnost. Ovšem, taky mi občas zavaří na super průser. Naštěstí převládá to pozitivní. Jsem přirozeně inteligentní a miluju se učit nové věci. To mi ve spojení s ADHD vždy pomáhalo dostat se z každé situace.

Pokud jde o práci, tak prostě vím co a kdy říct. Intuitivně vím, kterou cestou se vydat a jak si poradit s daným problémem. Ale taky jsem impulzivní a ochranářský, takže mě pak sere, pokud semnou někdo nesouhlasí a neumí si to obhájit. Co z toho jsem já a co ADHD?

Upřímně? Je mi to jedno. Prostě jsem to já. ADHD neléčím a ani to nemám v plánu.

Proč to neléčím?

Protože mám rád, že umím rychle přijít na řešení, že dokážu přemýšlet velmi kreativně a poprat se s velkým návalem práce opravdu efektivně. To zní moc hezky, ale realita tak hezká není pořád.

Taky mám konstantně problém vypnout mozek a nepřemýšlet, dostat se do deep focusu, správně zvládat výkyvy energie, … Je toho vlastně hodně a část toho mi dává překážky dělat svou práci fakt dobře. Ovšem vše se dá řešit.

Jak se peru s blokery?

Už roky se učím být produktivnější. Zdravě produktivnější. To zdravě mi zatím moc nejde… Prostě se učím jak se správně dostat do deep focus, jak se nenechat rozházet maličkostmi, jak odbavit všechny úkoly, včetně žáby.

Zkusil jsem snad každou metodu pod sluncem, všechny task management appky co jsou. Jsem na stopě perfektního systému pro mě, pro můj mozek, pro mé prostředí.

Teď mi nejvíce pomáhá Akiflow, díky kterému vše krásně plánuju. Superhuman, který mi pomáhá držet inbox zero a nezapomenout se připomenout s mailem a Obsidian, ve kterém si držím svůj druhý mozek.

Takže… super schopnost, nebo super průser?

Obojí. Každý den. Někdy v minutovém rozmezí.

ADHD pro mě není problém, který bych chtěl „vyřešit“, ale realita, ve které musím najít způsob, jak fungovat. Fungovat dobře. Ne navzdory ADHD, ale s ním. Když pochopíš svůj mozek, přestaneš s ním bojovat. A začneš ho konečně využívat jako spojence.

Není to sexy. Je to rutina. Malé úpravy. Experimenty. A taky přijetí toho, že nikdy není jednoduché být ten, co má pořád inbox zero a barvitě vyplněný Google Calendar.

Ale budu ten, kdo vymyslí řešení, zatímco ostatní ještě čtou zadání.